Výklad práva Společenství před uplynutím lhůty pro provedení

60. S tím rovněž souvisí povinnost zdržet se jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cíle směrnice. Podle judikatury Soudního dvora vyplývá z výše uvedených ustanovení Smlouvy ve spojení s dotyčnou směrnicí, že v době běhu lhůty pro provedení směrnice se členské státy, jimž je směrnice určena, musejí zdržet přijímání předpisů, které by mohly vážně ohrozit výsledek stanovený touto směrnicí(16). Tato povinnost zavazuje veškeré orgány členských států včetně orgánů soudních v rámci jejich pravomocí(17). Tyto orgány jsou povinny případně zkoumat, zda vnitrostátní právní akty přijaté před uplynutím lhůty pro provedení ohrožují výsledek stanovený směrnicí(18).
61. V souladu s tím rozhodl Soudní dvůr v rozsudku Adeneler(19), že od data, k němuž směrnice vstoupila v platnost, se soudy členského státu musejí zdržet v co největším možném rozsahu výkladu práva Společenství, který by mohl vážně ohrozit dosažení cíle sledovaného touto směrnicí po uplynutí lhůty pro její provedení. Kromě toho je nutno zohlednit, že podle judikatury Soudního dvora musejí být za patřící do působnosti směrnice považovány nejen vnitrostátní předpisy, jejichž výslovným účelem je provedení uvedené směrnice, ale rovněž, od data vstupu v platnost této směrnice, vnitrostátní předpisy existující před tímto datem, které mohou zajistit dosažení souladu vnitrostátního práva s touto směrnicí(20).
62. Pokud má tedy vnitrostátní soud – jak je tomu v projednávaných případech – podezření, že vnitrostátní předpis může zmařit dosažení cíle sledovaného touto směrnicí po uplynutí lhůty pro její provedení(21), musí přijmout již během fáze provádění směrnice nezbytná opatření. Mezi ně zásadně patří i možnost nepoužít vnitrostátní právo, které je v rozporu se směrnicí, pokud nepřichází v úvahu konformní výklad platného vnitrostátního práva(22).